Jak je tomu s elektronickou evidencí tržeb a dobírkami? Dobírka má sice obecně z EET výjimku, ale neplatí to vždy. Finanční správa ČR zveřejnila v závěru února zpřesňující pokyny jako pomůcku pro poplatníky, kteří k expedici zboží zákazníkům využívají externích služeb přepravních společností, kurýrů či poskytovatelů poštovních služeb. Jaká tedy jsou v takových případech pravidla pro evidování tržeb?
To, zda je poplatník povinen tržby přijaté prostřednictvím dopravce evidovat, respektive kdy nejpozději mu taková povinnost vzniká, určuje typ smluvního ujednání, na základě kterého dopravce poplatníkovi své služby poskytuje. Nastat mohou v podstatě čtyři případy.
V případech, kdy dopravce jedná na základě přímého zastoupení, například na základě mandátní nebo jiné podobné smlouvy, a převzetí platby od zákazníka provádí jménem poplatníka a na jeho účet.
V tomto případě je z hlediska EET rozhodující okamžik, kdy dopravce (například kurýr) přijímá peníze od zákazníka. Tuto tržbu musí kurýr evidovat. Následné přijetí platby poplatníkem od dopravce už evidenci tržeb nepodléhá, a to bez ohledu na formu platby.
Evidenční povinnost musí být splněna k okamžiku platby mezi zákazníkem a dopravcem, ale i kdykoliv dříve (například když je provedena objednávka a ta následně přiložena k expedovanému zboží). Naopak, evidenční povinnost nelze plnit později, tedy například po návratu dopravce do provozovny.
Příklad:
E-shop prodávající krmiva pro zvířata má uzavřenou mandátní smlouvu s přepravní společností. Ta převzetí platby od zákazníka provádí jménem poplatníka (e-shopu) a v jeho prospěch. Na účtence bude v položce DIČ vždy uvedeno DIČ e-shopu, číslo provozovny a podpis certifikátem poplatníka (e-shopu).
Další možností jsou případy, kdy dopravce jedná na základě nepřímého zastoupení, například na základě komisionářské nebo jiné obdobné smlouvy. V takové situaci přebírá dopravce peníze od zákazníka svým vlastním jménem ve prospěch poplatníka.
I v tomto případě vzniká povinnost evidovat tržbu v okamžiku, kdy dopravce převezme platbu od zákazníka. Na účtence EET uvede kurýrní firma své vlastní údaje. Povinnost zajistit evidenci tržby má v tomto případě dopravce bez součinnosti s poplatníkem.
Příklad:
Dopravní společnost má s e-shopem prodávajícím kosmetiku uzavřenou komisionářskou smlouvu. Zákazník při převzetí a platbě zboží dostane účtenku, na které bude DIČ dopravce, stejně jako v označení provozovny bude číslo provozovny dopravce a podpis jeho certifikátem.
Pokud dopravce nevystupuje v roli zastupujícího, ať už přímého či nepřímého, ale zastává roli takzvaného prostředníka, pak v takovém případě nemají dopravci povinnost evidovat platby, které od zákazníků vybrali. Tato povinnost nastane až v okamžiku převzetí této platby poplatníkem od dopravce.
Klíčové pro další evidenci v tomto případě je to, v jaké formě platbu poplatník obdrží. Pokud si od dopravce převezme platbu v hotovosti, případně jinými obdobnými formami, je povinen platbu evidovat, a to nejpozději v okamžiku převzetí platby od dopravce. Pokud ale dopravce převede platbu poplatníkovi přímo z účtu na účet, není poplatník povinen platbu evidovat.
Jak je to s rolí prostředníka?
V roli prostředníka vystupují provozovatelé poštovních služeb, je-li přeprava realizována jako poštovní služba s doplňkově sjednanou poštovní službou dobírky, ale v určitých případech může obdobný smluvní vztah vzniknout i z jiného titulu, než je realizace poštovní služby.
První varianta znamená, že fyzické nebo právnické osoby podnikají v oblasti poštovní služby za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. Výše uvedený postup převzetí hotovosti od zákazníka a následné předání této částky poplatníkovi odpovídá principu fungování dobírky. Za vybranou dobírkovou částku provozovatel poštovních služeb odpovídá odesílateli.
Druhá varianta vzniká za předpokladu, že dopravce přebírá od zákazníků částku a tuto následně předává poplatníkovi na základě obdobných pravidel jako v případě dobírky, tedy když příjem poplatníkovi vzniká až v okamžiku přijetí vybrané částky od dopravce, aniž by tak činil na základě přímého či nepřímého zastoupení. Pak na něj lze nahlížet jako na prostředníka.
V praxi budou nejspíš převažovat varianty přímého a nepřímého zastoupení. Je ale třeba zdůraznit, že pro potřeby zařazení situace pod daný konkrétní model je třeba vycházet z obsahu daného smluvního vztahu, nikoli z jeho formálního označení.
Příklad:
Česká pošta v roli prostředníka dodá zákazníkovi zboží z e-shopu s elektronikou. V tomto případě se bude platba evidovat až při převzetí tržby poplatníkem, tedy e-shopem. Nejpozději v okamžiku přijetí platby musí e-shop vystavit účtenku a následně ji předat k dispozici zákazníkovi. V datové zprávě musí být vyplněno DIČ e-shopu, číslo provozovny a certifikát poplatníka, tedy e-shopu.
Pokud má poplatník vlastní rozvoz a jeho zaměstnanci dopraví zboží zákazníkovi, který ho zaplatí v hotovosti nebo kartou, musí poplatník (jeho zaměstnanec) evidovat a odeslat platbu na místě, například za pomoci přenosné pokladny. Pokud už předtím nezaevidoval platbu třeba v provozovně.
